Jdi na obsah Jdi na menu
 


ORCHIDEJE A PLEVEL

17. 6. 2007

V mnoha odborných článcích i publikacích se dočteme, že podmínkou úspěšného pěstování orchidejí je čistá kultura bez plevelů.

A co když je tomu právě naopak? Vždyť vhodně volené „plevely“ dobře rozvádějí vodu (drenážují) a obnovují substrát, oddalují potřebu přesazení a signalizují povadnutím listů potřebu zálivky. Ostatně i vzhled takto kultivovaných rostlin nijak neutrpí, mnohé z orchidejí nejsou v nekvetoucím stavu příliš dekorativní. Profesionálně deformovaný zahradník, zvyklý na sterilní monokultury a pobouřený tímto kacířským názorem ovšem nemusí dále číst. Pro správné rozdělení vlhkosti v substrátu je velmi důležitá vláknitá složka. V samotném kůrovém substrátu se stává, že je dole v nádobě mokrý a časem hnijící, zatímco povrch je suchý a pěstitel dále zalévá. Dříve používané kořeny kapradin se nahrazují kokosovými vlákny, kořeny ostřice a dalším materiálem, často podle fantazie pěstitele. Kdysi jsem úspěšně použil kořeny vrby vytěžené z vody při koupání v písníku. Nejvýhodnější a také nejhezčí je však použití doprovodných rostlin, nejlépe kapradin. Ze starších sbírek je známo, že z používaných kořenů osladiče občas vyrostly rostliny, které vytrvávaly a zdobily svými listy košíček s orchidejí. V některých kulturách, např. u Odontoglossum crispum, se dříve dávaly kolem rostliny kořeny našeho osladiče Polypodium vulgare úmyslně i s celými oddenky. Osladič roste dobře i v teplejších podmínkách, zvláště pokud si kapradinu vysejeme sami z výtrusů. Semenáče kapradin se snáze přizpůsobí i pro ně zdánlivě nevhodným podmínkám v místnosti. Musíme jim k tomu ovšem dát několik let času – trpělivost je ostatně podmínkou i pro úspěšnou kulturu orchidejí. Dočasně lze použít i malé rostlinky parožnatek (Platycerium). Z tropických epifytů jsou ale vhodnější zvláště menší kapradě, jako Davallia, Microgramma, Pyrrosia...U dospělých orchidejí používám při sázení i robustnější druhy jako Phlebodium aureum, Polypodium scolopendia, Nephrolepis pectinata, Drynaria rigidula, linnaei a quercifolia. Výhodou je, že rychle prováží a prokoření substrát. To zabrání vyvrácení větších rostlin. Pokud dosáhnou časem velkých rozměrů a tím by příliš stínily a odebíraly živiny, je celkem snadné jejich oddenky odříznout nebo odstřihnout. Tím se vlastně substrát stále obohacuje o čerstvou vláknitou složku. Navíc listy kapradin vhodně doplňují květy orchidejí, na rostlinách i ve váze. Bromelie se jako doprovodné rostliny nehodí, v přírodě jsou to spíše konkurenti orchidejí a na rozdíl od kapradin většinou s malým kořenovým systémem. Esteticky také pěkně orchideje doplňují různé epifytní kaktusy, i když jsou méně vhodné než kapradě. Nejvhodnější je rod Rhipsalis, ale dají se použít i jiné. Zejména fylokaktusy je třeba včas seříznout, aby se příliš nerozrostly. Pěkným doplňkem orchidejí jsou různé drobné plazivé rostliny, v mé sbírce pěstuji takto maličké peperomie (P. nummularifolia, hofmannii...). Myrmekofyty jako Hydrophytum formicarium a Myrmecodia armata rostou v místnosti velmi pomalu, a tak je můžeme také použít jako neškodný dekorativní doplněk orchideje. Ve sklenících se vyskytují jako plevel i další, často zajímavé a okrasné vytrvalé byliny. V orchideových sbírkách není rozhodně nutno je úzkostlivě hubit, stačí je jen poněkud omezovat, když se příliš rozrostou. Postačí občasné odstřihnutí nadzemní části. Stejně tak netřeba ihned hystericky odstraňovat semenáčky lesních dřevin, zavlečené se substrátem. Pokud jsou větší (což prvý rok nebývá), stačí je po čase odříznout u báze. Zejména jehličnany již neregenerují, jejich kořínky opět vlastně obnoví substrát a posílí jeho drenážní schopnost. A možná jsou potravou pro symbiotické houby. Z kultur Phalaenopsis v bývalé NDR se do našich sbírek dostala listem i květem zajímavá rostlina Chamaeranthemum venosum. Patří do čeledi Acanthaceae a původem je z Brazílie, odkud byla zavlečená do tropů celého světa. V orchidejových sbírkách se vyskytuje s několika příbuznými velice podobnými druhy a blízkým rodem Hemigraphis. Rozmnožuje se vystřelováním drobných semen, stejně jako další „host“ ve sbírkách, Biophytum sensitivum. Biophytum sensitivum a Biophytum dendroides se mohou skutečně stát v produkčních sklenících obtížným plevelem. To však nebrání jedné známé velké německé firmě, aby tuto zvláštnost nabízela jako atraktivní pokojovou rostlinu. Dlouhé stonky s vějířem drobných zpeřených lístků na vrcholu připomínají miniaturní palmu. Zvláště hezké jsou starší rostliny, mohou vytrvat i desítky let a jsou tak zajímavé i pro milovníky bonsají. Jednotlivé lístečky se na noc skládají, podobně jako u našeho, v lesích hojně rostoucího šťavelu kyselého (Oxalis acetosella). Stejně reagují na otřes, i když pomaleji, nežli známá citlivka Mimosa pudica. Biophytum je s 50-70 druhy druhým největším rodem v čeledi šťavelovitých. Je rozšířeno ve všech tropických oblastech s výjimkou Polynésie, především jako plevel. Zdá se, že přežije i nižší teploty. Na jednom z obrázků je s doprovodnými rostlinami pěstovaná a poprvé kvetoucí Laelia pumila, křížení kultivarů Big Ben x Dolores. Odborná literatura doporučuje pěstování této orchideje i dalších drobných epifytů ve skleníku či vitríně epifytním způsobem, na kůře, kořenu révy, větvi korkového dubu a pod. V místnosti je tento způsob nevhodný pro nutnost častějšího rosení, přesychání kořenů a tím i větší citlivosti orchideje na přehnojení a zasolení. Průsvitná plastová nádoba na obrázku sice vypadá méně esteticky než epifyt na kůře, zato poskytuje domov výstavní rostlině. K čemu by byla podle všech nejmodernějších vědeckých a uměleckých poznatků perfektně naaranžovaná květina, která jen zřídka kvete, nekvete vůbec, či dokonce živoří a později umírá? Vždyť růst řas, mechů a kapradin pod stěnou průsvitných plastových nádob je také zajímavý. Navíc tyto organismy fotosyntézou dodávají substrátu kyslík a tak brání rozvoji obávaných anaerobních (hnilobných) bakterií. Při použití tvarově podobných nádob vypadá takovéto uspořádání určitě lépe, nežli ponechání rostlin v černých plastových kontejnerech, ve kterých jsou rostliny často pěstovány a prodávány. Nejzajímavějším plevelem starých skleníků byla drobná orchidej Spiranthes sinensis, patrně kdysi zavlečená s kořeny Osmundy. Až 25 cm vysoké květenství má jen několik milimetrů velké bělavé spirálovitě uspořádané kvítky. Tím připomíná blízce příbuznou a dnes velmi vzácnou domácí orchidej švihlík krutiklas (Spiranthes spiralis). V posledním půlstoletí byly u nás v důsledku politických změn, rekonstrukcí a jiných technických katastrof zničeny v botanických zahradách i zkrachovalých zahradnictvích tisíce rostlin. A s nimi i tento nenápadný, dříve běžný exot. Proto je dnes již jen zřídka k vidění.  Nenechme si namluvit, že přírodní druhy orchidejí lze pěstovat jen ve specializovaných zařízeních a obyčejný pěstitel by se měl spokojit jen s komerčními často podřadnými hybridy. Mnohé vzácnější druhy orchidejí přetrvávají v několika malých soukromých sbírkách a jsou zde také úspěšně množeny. Pamatujme, že Titanic zkonstruovali ti nejvzdělanější a nejzkušenější profesionálové, zatímco Noemovu archu postavil pouhopouhý amatér.

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA